úvodem Bf 110G-4 7086 GERMAN WWII NIGHTFIGHTER 1:72 SCALE PLASTIC KIT Historie slavného Zerstöreru Bf 110 se zaèala ps?t na konci roku 1934, kdy C-Amt RLM (Technick? ? øad Øíšského ministerstva letectví) vydal specifikace pro dvoumístné dvoumotorové letouny kategorie Kamfzerstörer. Do konkurzu vstoupily firmy Focke-Wulf (Fw 57), Henschel (Hs 124) a BFW (Messerschmitt Bf 110). Na jaøe 1935 RLM své názory pøehodnotilo, univerzální kategorii Kamfzerstörer zrušilo ve prospìch dvou specializovaných kategorií Schnellbomber a Zerstörer. Požadavkùm RLM na tìžký stíhací stroj Zerstörer nejlépe vyhovovala Messerschmittova konstrukce, která se pøíliš nevázala na pùvodní zadání. První prototyp Bf 110V1 byl zalétán 12. 5. 1936, modifikovaný druhý prototypV2 byl do Erprobungstelle v Rechlinu pøedán 14. 1. 1937. Ètyøi stroje zkušební série A-01 až A-04, pohánìné motorem JUMO 210Da, byly dodány zaèátkem roku 1938, v èervenci pak zaèala výroba 45 kusù série Bf 110B, pohánìné motory JUMO 210Ga o max. výkonu 500 kW (680 k). Na konci roku 1938 se koneènì rozbìhla výroba výkonných motorù DB 601, které byly montovány do první velkosériové verze C. Verze C, stejnì jako pøedchozí B, mìla výzbroj tvoøenou dvìma kanóny MG FF, montovanými do trupu pod podlahou prostoru posádky, ètyømi kulomety MG 17 lafetovanými v nose letounu, a jedním vzad støílejícím kulometem MG 15, obsluhovaným radistou/støelcem. Posádka byla dvouèlenná. Do záøí 1939 dostala Luftwaffe 169 strojù Bf 110C. Již první bojové zkušenosti z Norska a Francie ukázaly na malý operaèní dolet, nevyhovující pro doprovodné stíhaèky. Prvním øešením tohoto problému byla známá velká podtrupová pøídavná nádrž zvaná Dackelbauch. Stroje verze C-3, adaptované k nesení této nádrže, byly pøeznaèeny na D-0. Výsledky nebyly zcela uspokojivé, u verze D proto došlo k rekonstrukci palivové soustavy, po které stroje øady D nesly dvì pøídavné nádrže pod køídly a malou pøídavnou olejovou nádrž pod trupem. Stroje Bf 110D mìly také standardnì prodloužený trup, v nástavci za ocasem byl uložen záchranný èlun a další vybavení pro pøežití posádky pøi nouzovém pøistání. Prodloužené trupy zùstaly i na nìkterých sériích následující verze Bf 110E, která byla vybavena pumovými závìsníky pod trupem a pod køídlem. Vìtšina Bf 110E byla pohánìna motory DB 601N. Následující verze Bf 110F dostala nové motory DB 601F v novì tvarovaných kapotách, s novými, mohutnìjšími vrtulovými kužely – aerodynamika stroje byla zjemnìna ve stylu Bf 109F. Modernizací prošla i výzbroj, staré kanóny MG FF byly nahrazeny modernìjšími MG 151. Významnou zmìnu pøinesly stroje øady Bf 110G, pohánìné novými výkonnými motory DB 605. Od verze G-2 byl instalován vzad støílející dvojkulomet MG 82Z, u verze G-4 pak byly ètyøi kulomety v pøídi nahrazeny dvìma 30 mm kanóny MK108. U G-4 byly také zvìtšeny smìrovky. Bf 110 prošel bìhem své váleèné služby nejen øadou technických zmìn, k významným zmìnám došlo také v jeho operaèním nasazení. Do války typ vstupoval jako tìžký doprovodný a pøepadový stíhaè. Již v dobì Bitvy o Británii bylo zøetelné, že role doprovodné stíhaèky je na hranicích možností stroje. Naopak v obranných bojích proti britským bombardérùm se Bf 110 velmi osvìdèily a jako pøepadový tìžký stíhaè byl Bf 110 smrtelnì nebezpeèným protivníkem až do konce války. Vzhledem k pøesunu bombardovacích operací RAF do noèních hodin pak od roku 1941 Bf 110 pøecházely na západì do role noèních stíhaèek. Na východní frontì se zase významnì prosadily jako rychlé stíhací bombardéry. Svojí pùvodní úlohu tìžké denní pøepadové stíhaèky pøesto plnily dál jak na východì (zde po celou válku úspìšnì bojovaly i ve své pùvodní roli doprovodných stíhaèek), tak na západì až hluboko do léta roku 1944, kdy jí definitivnì opustily. Jako noèní stíhaèky ve verzi G-4, díky silné hlavòové výzbroji a instalovanému radaru, ovšem efektivnì bojovaly až do samotného konce války. Noèní stíhání se tak nakonec stalo jednou z nejdùležitìjších èinností Bf 110 ve 2. svìtové válce. Verze G-4 Evoluèn? m pokraèovatelem Bf 110 mìl být v roce 1941 nasazený Me 210, vycházející z pùvodní konstrukce a dosavadních bojových zkušeností. Vleklé potíže s prototypy Me 210 a nevalné bojové výkony vedly k ukonèení projektu po necelých tøech stech vyrobených kusech. V úloze tìžké stíhaèky a stíhacího bombardéru pro Luftwaffe musel pokraèovat Bf 110, který však vyžadoval øadu úprav a modernizací. Zabudování novì vyvinutých motorù DB 605B (1085 kW ve zvýšeném výkonu) umožnilo vznik silnìjší a aerodynamicky dokonalejší verze G, bojovì zastoupené variantami G-2 a G-4. Zatímco verze G-2 (Eduard Cat. No. 8205) se uplatnila zejména jako tìžký denní stíhací letoun, doménou G-4 bylo noèní stíhání. Noèní letecká válka nad Nìmeckem v roce 1943 nebyla již nesmìlými výpady RAF proti nìmeckým prùmyslovým a dopravním cílùm. Byla to cílevìdomá a propracovaná mašinérie, která mìla své zákonitosti na obou bojujících stranách. Témìø každou noc míøily proudy ètyømotorových Lancasterù a Halifaxù nad nìmecká mìsta, továrny a pøístavy. Noèní stíhací Mosquita mìla za úkol pátrat po nìmeckých záchytných stíhaèích døíve, než se dostanou k jejich velkým bratrùm. Na stranì Luftwaffe to byl naopak propracovaný systém radarových stanic a centrál, spojených se systémem letiš noèních stíhaèù. Letecký boj v noci se velmi odlišuje od denních soubojù a to nejen podmínkami, ale i taktikou. Místo akrobatických prvkù denních stíhaèù zde pøicházelo na øadu pomalé a nepozorované pøiblížení a poté silný úder. A pochopitelnì nutnost nepøítele nalézt za velmi špatné viditelnosti. Stroje proto musely v tehdejší noèní letecké válce nést silnou a tìžkou výzbroj a elektronické vybavení. Proto se v této roli pøíliš neprosadily upravené denní jednomotorové stíhaèky, aèkoli úspìšné pokusy v bojovém nasazení existovaly s Bf 109 i Fw 190 (Eduard Cat. No 1144). Hlavní tíhu této obrany nesly dvoumotorové stroje, jako Bf 110, Ju 88, Ju 188, He 219, Me 262 (Eduard 4421), a další. Bf 110G-4 z nich dosáhla nejvìtšího významu. Nezbytným vybavením byl palubní radar, vìtšinou FuG 202, FuG 220, FuG 212 (+SN-2) a FuG 218. Obvyklou úpravou byla také instalace 30 mm kanonu MK 108 v pøídi a šikmo vzhùru míøících kanonù 20 mm Schräge Musik (slangový termín pro Jazz, hudbu v nacistickém Nìmecku zakázanou). Aèkoli se Luftwaffe nepodaøilo zastavit masy bombardérù RAF, které se až do jara 1945 objevovaly nad Nìmeckem ve stoupající síle, letouny Bf 110G-4 a jejich osádky zasluhují za své bojové úspìchy velký respekt.
Transcript
úvodem
Bf 110G-4 7086GERMAN WWII NIGHTFIGHTER
1:72 SCALE PLASTIC KIT
Historie slavného Zerstöreru Bf 110 se zaèala ps?t na konci roku 1934, kdy C-Amt RLM (Technick? ?øad Øíšského ministerstva letectví) vydal specifikace pro dvoumístné dvoumotorové letouny kategorie Kamfzerstörer. Do konkurzu vstoupily firmy Focke-Wulf (Fw 57), Henschel (Hs 124) a BFW (Messerschmitt Bf 110). Na jaøe 1935 RLM své názory pøehodnotilo, univerzální kategorii Kamfzerstörer zrušilo ve prospìch dvou specializovaných kategorií Schnellbomber a Zerstörer. Požadavkùm RLM na tìžký stíhací stroj Zerstörer nejlépe vyhovovala Messerschmittova konstrukce, která se pøíliš nevázala na pùvodní zadání. První prototyp Bf 110V1 byl zalétán 12. 5. 1936, modifikovaný druhý prototypV2 byl do Erprobungstelle v Rechlinu pøedán 14. 1. 1937. Ètyøi stroje zkušební série A-01 až A-04, pohánìné motorem JUMO 210Da, byly dodány zaèátkem roku 1938, v èervenci pak zaèala výroba 45 kusù série Bf 110B, pohánìné motory JUMO 210Ga o max. výkonu 500 kW (680 k). Na konci roku 1938 se koneènì rozbìhla výroba výkonných motorù DB 601, které byly montovány do první velkosériové verze C.Verze C, stejnì jako pøedchozí B, mìla výzbroj tvoøenou dvìma kanóny MG FF, montovanými do trupu pod podlahou prostoru posádky, ètyømi kulomety MG 17 lafetovanými v nose letounu, a jedním vzad støílejícím kulometem MG 15, obsluhovaným radistou/støelcem. Posádka byla dvouèlenná. Do záøí 1939 dostala Luftwaffe 169 strojù Bf 110C. Již první bojové zkušenosti z Norska a Francie ukázaly na malý operaèní dolet, nevyhovující pro doprovodné stíhaèky. Prvním øešením tohoto problému byla známá velká podtrupová pøídavná nádrž zvaná Dackelbauch. Stroje verze C-3, adaptované k nesení této nádrže, byly pøeznaèeny na D-0. Výsledky nebyly zcela uspokojivé, u verze D proto došlo k rekonstrukci palivové soustavy, po které stroje øady D nesly dvì pøídavné nádrže pod køídly a malou pøídavnou olejovou nádrž pod trupem. Stroje Bf 110D mìly také standardnì prodloužený trup, v nástavci za ocasem byl uložen záchranný èlun a další vybavení pro pøežití posádky pøi nouzovém pøistání. Prodloužené trupy zùstaly i na nìkterých sériích následující verze Bf 110E, která byla vybavena pumovými závìsníky pod trupem a pod køídlem. Vìtšina Bf 110E byla pohánìna motory DB 601N. Následující verze Bf 110F dostala nové motory DB 601F v novì tvarovaných kapotách, s novými, mohutnìjšími vrtulovými kužely – aerodynamika stroje byla zjemnìna ve stylu Bf 109F. Modernizací prošla i výzbroj, staré kanóny MG FF byly nahrazeny modernìjšími MG 151. Významnou zmìnu pøinesly stroje øady Bf 110G, pohánìné novými výkonnými motory DB 605. Od verze G-2 byl instalován vzad støílející dvojkulomet MG 82Z, u verze G-4 pak byly ètyøi kulomety v pøídi nahrazeny dvìma 30 mm kanóny MK108. U G-4 byly také zvìtšeny smìrovky.Bf 110 prošel bìhem své váleèné služby nejen øadou technických zmìn, k významným zmìnám došlo také v jeho operaèním nasazení. Do války typ vstupoval jako tìžký doprovodný a pøepadový stíhaè. Již v dobì Bitvy o Británii bylo zøetelné, že role doprovodné stíhaèky je na hranicích možností stroje. Naopak v obranných bojích proti britským bombardérùm se Bf 110 velmi osvìdèily a jako pøepadový tìžký stíhaè byl Bf 110 smrtelnì nebezpeèným protivníkem až do konce války. Vzhledem k pøesunu bombardovacích operací RAF do noèních hodin pak od roku 1941 Bf 110 pøecházely na západì do role noèních stíhaèek. Na východní frontì se zase významnì prosadily jako rychlé stíhací bombardéry. Svojí pùvodní úlohu tìžké denní pøepadové stíhaèky pøesto plnily dál jak na východì (zde po celou válku úspìšnì bojovaly i ve své pùvodní roli doprovodných stíhaèek), tak na západì až hluboko do léta roku 1944, kdy jí definitivnì opustily. Jako noèní stíhaèky ve verzi G-4, díky silné hlavòové výzbroji a instalovanému radaru, ovšem efektivnì bojovaly až do samotného konce války. Noèní stíhání se tak nakonec stalo jednou z nejdùležitìjších èinností Bf 110 ve 2. svìtové válce.
Verze G-4 Evoluèn?m pokraèovatelem Bf 110 mìl být v roce 1941 nasazený Me 210, vycházející z pùvodní konstrukce a dosavadních bojových zkušeností. Vleklé potíže s prototypy Me 210 a nevalné bojové výkony vedly k ukonèení projektu po necelých tøech stech vyrobených kusech. V úloze tìžké stíhaèky a stíhacího bombardéru pro Luftwaffe musel pokraèovat Bf 110, který však vyžadoval øadu úprav a modernizací.Zabudování novì vyvinutých motorù DB 605B (1085 kW ve zvýšeném výkonu) umožnilo vznik silnìjší a aerodynamicky dokonalejší verze G, bojovì zastoupené variantami G-2 a G-4.Zatímco verze G-2 (Eduard Cat. No. 8205) se uplatnila zejména jako tìžký denní stíhací letoun, doménou G-4 bylo noèní stíhání. Noèní letecká válka nad Nìmeckem v roce 1943 nebyla již nesmìlými výpady RAF proti nìmeckým prùmyslovým a dopravním cílùm. Byla to cílevìdomá a propracovaná mašinérie, která mìla své zákonitosti na obou bojujících stranách. Témìø každou noc míøily proudy ètyømotorových Lancasterù a Halifaxù nad nìmecká mìsta, továrny a pøístavy. Noèní stíhací Mosquita mìla za úkol pátrat po nìmeckých záchytných stíhaèích døíve, než se dostanou k jejich velkým bratrùm. Na stranì Luftwaffe to byl naopak propracovaný systém radarových stanic a centrál, spojených se systémem letiš� noèních stíhaèù.Letecký boj v noci se velmi odlišuje od denních soubojù a to nejen podmínkami, ale i taktikou. Místo akrobatických prvkù denních stíhaèù zde pøicházelo na øadu pomalé a nepozorované pøiblížení a poté silný úder. A pochopitelnì nutnost nepøítele nalézt za velmi špatné viditelnosti. Stroje proto musely v tehdejší noèní letecké válce nést silnou a tìžkou výzbroj a elektronické vybavení. Proto se v této roli pøíliš neprosadily upravené denní jednomotorové stíhaèky, aèkoli úspìšné pokusy v bojovém nasazení existovaly s Bf 109 i Fw 190 (Eduard Cat. No 1144). Hlavní tíhu této obrany nesly dvoumotorové stroje, jako Bf 110, Ju 88, Ju 188, He 219, Me 262 (Eduard 4421), a další. Bf 110G-4 z nich dosáhla nejvìtšího významu. Nezbytným vybavením byl palubní radar, vìtšinou FuG 202, FuG 220, FuG 212 (+SN-2) a FuG 218. Obvyklou úpravou byla také instalace 30 mm kanonu MK 108 v pøídi a šikmo vzhùru míøících kanonù 20 mm Schräge Musik (slangový termín pro Jazz, hudbu v nacistickém Nìmecku zakázanou). Aèkoli se Luftwaffe nepodaøilo zastavit masy bombardérù RAF, které se až do jara 1945 objevovaly nad Nìmeckem ve stoupající síle, letouny Bf 110G-4 a jejich osádky zasluhují za své bojové úspìchy velký respekt.
Pøed zapoèetím stavby si peèlivì prostudujte stavební návod. Pøi používání barev a lepidel pracujte v dobøe vìtrané místnosti. Lepidla ani barvy nepoužívejte v blízkosti otevøeného ohnì. Model není urèen malým dìtem, mohlo by dojít k požití drobných dílù.
Carefully read instruction sheet before assembling. When you use glue or paint, do not use near open flame and use in well ventilated room. Keep out of reach of small children. Children must not be allowed to suck any part, or pull vinyl bag over the head.
Von dem Zusammensetzen die Bauanleitung gut durchlesen. Kleber und Farbe nicht nahe von offenem Feuer verwenden und das Fenster von Zeit zu Zeit Belüftung öffnen. Bausatz von kleinen Kindern fernhalten. Verhüten Sie, daß Kinder irgendwelche Bauteile in den Mund nehmen oder Plastiktüten über den Kopf ziehen.
Iire soigneusement la fiche d´instructions avant d´assembler. Ne pas utiliser de colle ou de peinture a p roximité d´une flamme nue, et aérer la piece de temps en temps. Garder hors de portée des enfants en bas âge. Ne pas laisser les enfants mettre en bouche ou sucer les pieces, o u p asser u n s achet vinyll sur l a t ete.
GB
CZ
D
F
JP
PE - PHOTO ETCHED DETAIL PARTS
A>7080A 7080B
B>7080C
C>7080D
D>
7080L
7080JJ> K>
7080K
L>M>
7080M
Mr.COLORAQUEOUS
BRASS
MC214
MC219
DARK IRON
Mr.METAL COLOR
C137H 77 TIRE BLACK
C60H 70 GRAY RLM02
C37H 69 GRAY RLM75
C116H 416 BLACK GRAY RLM66
C117H 417 LIGHT BLUE RLM76
C123H 423 DARK GREEN RLM83
Mr.COLORAQUEOUS
GSi Creos (GUNZE)
C62H 11 FLAT WHITE
C33H 12 FLAT BLACK
C43H 37 WOOD BROWN
C41H 47 RED BROWN
C4H 4 YELOW
RUSSETH 33 81
REDH 13 3
C18H 65 BLACK GREEN RLM70
C36H 68 GRAY RLM74
3
E
D
A B CPE1
PE2
PE7
PE4
PE3
PE8
L10
K6
K16
C116H 416
RLM66
C116H 416
RLM66
MC214DARK IRON
A5
B11C33H 12
FLAT BLACK
C116H 416
RLM66
C116H 416
RLM66
PE16
PE17, 13
PE19, 13
PE18, 13PE21
PE20
B11
C116H 416
RLM66
PE6
K12
K13
B24
C116H 416
RLM66
K15
K14
C116H 416
RLM66
B30
OPTIONAL:DECAL Y
C116H 416
RLM66
C33H 12
FLAT BLACK
B21
PE9
PE9
C116H 416
RLM66
C116H 416
RLM66
B21C116H 416
RLM66
J13
J5A30
B35
PE40
PE40
C116H 416
RLM66
C116H 416
RLM66
MC214DARK IRON
MC214DARK IRON
PE34
PE28
B23C116H 416
RLM66
3 pcs. 3 pcs.
J5B35
J13 A30
B13
PE12
PE11PE27
PE10
PE30
C
A29
J1
A15
A15
C116H 416
RLM66
C116H 416
RLM66
B
BC
A
B
CB29
B12
C33H 12
FLAT BLACK
C116H 416
RLM66
C116H 416
RLM66
A15
A15
C33H 12
FLAT BLACK
C33H 12
FLAT BLACK
C33H 12
FLAT BLACK
4
C3
C2
C1
K1
K25
B28
K24
B27
K2
A23
A21
J18
J19
K20
K5
MC219BRASS
K20
K5
MC219BRASS
C1
- 0,3 mm - 0,3 mm- 0,5 mm
C1
B17B17
A1, A2
CROSS - SECTION
G
5
L17
PE31
G
E
L6
A8
L9
PE26
PE25
PE33
PE32
L1
L7
L14
MC214DARK IRON
D
L17
L1
K11
A3
A4
A28C116H 416
RLM66
C116H 416
RLM66
C116H 416
RLM66
C116H 416
RLM66
K9
K8 C116H 416
RLM66
C33H 12
FLAT BLACK
PE15PE29
K9
D9
C41H 47
RED BROWNC33H 12
FLAT BLACK
A22
L11fill
PE5
PE22
J20
OPTIONAL:DECAL W
C116H 416
RLM66
J1
J21
C116H 416
RLM66
6
eduardD4
D7 D8
B31 B322 pcs. 2 pcs.
D5
CLOSED
OPEN
D1
D11
D12
D10
D2
OPEN
D5CLOSED
D5
OPEN
D11
CLOSED
D11D12
D10
D7D8
D1
D4
D5
D11
D1
PE14
PE24
PE23
D12
K7
OPTIONAL:DECAL X
7
SIDE VIEW REAR VIEW
B18
B14
B14
B18
B4
B1
A12A11
A10
A9MC219BRASS
MC219BRASS
C60H 70
RLM02
C60H 70
RLM02
MC219BRASS
MC219BRASS
PE42
B19B8
B15
C60H 70
RLM02
C60H 70
RLM02
C41H 47
RED BROWN
C60H 70
RLM02
C60H 70
RLM02
C60H 70
RLM02
PE42
B19
B33
B15
C60H 70
RLM02
C41H 47
RED BROWN
C60H 70
RLM02
8
B3
B2
B3
B2
B16
B16
C60H 70
RLM02
C60H 70
RLM02
C60H 70
RLM02
C60H 70
RLM02
B32
B31C137H 77
TIRE BLACK
C137H 77
TIRE BLACK
C33H 12
FLAT BLACK
B32
B31
C137H 77
TIRE BLACK
C137H 77
TIRE BLACK
C33H 12
FLAT BLACK
K17K17
C60H 70
RLM02
C33H 12
FLAT BLACK
C137H 77
TIRE BLACK
PE41
PE41
A14
- 0,3 mm
- 0,3 mm
PE43
9
A20
A20
A23
A19
C1, C3
L8
L8
D2
PE37
A20
A20
A21
C1, C2
PE44
PE36
PE44
PE36
J6
THE CROSS - SECTION
FRONT
2 pcs.
J6K21
K4
MC214DARK IRON
L15
PE35PE35
L3 2pcs.
PE35
L4 2pcs.
L2, L5, L16
PE35
PE35
L3
L5
L4
L15
BL3, L4 - MARKING ONLYA13
L3
L16
L4
L2
K22
C43H 37
WOOD BROWN
81RUSSET
H 33
81RUSSET
H 33
81RUSSET
H 33
81RUSSET
H 33
81RUSSET
H 33
81RUSSET
H 33
81RUSSET
H 33
J12
PE38
10
A1
A2
A1
A2B17
B17
A7
B17B17
PE39
M10
M9
M13
M12
M15
M8
M7M14
- 0,8mm
2,7mm
17,4mm
L11
AMARKINGS ONLYB,
DMARKING
C117H 417
RLM76
C117H 417
RLM76
11
4M
3M
M2
1M
P
L
TEMPLATE
M2
4M
3M
M1
P
L
M3
M1
M2
M4
DO NOT GLUE!NELEPIT!
M11
M11 M11
M11
AMARKINGS , B C,
BMARKING AMARKINGS , C
H423123
H6937
117H417
1
1
5
5
H423123
4H4
117H417
4H4
211 12 13 22+22 ? 23 7
211 12 13H423123
H6937
22+22 ? 23
NN
25
H6518
116H416
3H13
62H11
62H11
YELLOW4
H4
RLM 70H6518
H3743
WOODRLM 75H6937
RLM 76117
H417RLM 83
H423123
WHITE62
H11RED
3H13 RLM 66
116H416
12eduard
A 6./NJG101, Fritzlar, Nìmecko, 1945
se svislými dipóly antén. Kamufláž byla tvoøena barvou RLM 76 na dolních a boèních plochách, na horních plochách pak barvou RLM 75. Horní a boèní plochy byly doplnìny nepravidelných „hady“ v barvì RLM 83, které stroji poskytovaly pøi parkování na zemi vìtší ochranu pøed hloubkovými útoky spojeneckých stíhaèù. Tento Messerschmitt nesl žlutý pruh na trupu a pravdìpodobnì nìjakou dobu i žluté doplòky na spodních plochách. Na levé smìrovce bylo vyznaèeno deset symbolù vítìzství, poslední z nich oznaèuje ruský stroj. Obojí svìdèí o tom, že se stroj zapojil do bojù i na východní frontì.
Po obsazení základny Fritzlar, se do rukou spojencù dostal i stroj 9W+BO. Jedná se o stroj který byl vybaven anténním systémem FuG 220 SN-2c
H6937
117H417
117H417
1
1
4
4
H6937
38 9 10H6937117
H417
22+22 ? 23
6a ? 6b
38 9 10 22+22 ? 236a ? 6b
117H417
H416
NN
117H417
H6518
WHITE62
H11RLM 70
H6518
H3743
WOODRLM 75H6937
RLM 76117
H417
RED3
H13 RLM 66116
H416
116H416
3H13
62H11
62H11
eduard13
B Hptm. Wilhelm Johnen, 7./NJG6, Neubiberg, Nìmecko, 1945
kodù nesl oznaèení 7. Staffel, jednalo se o osobní stroj velitele III./NJG 6, Hauptmanna Wilhelma Johnena. Tento stroj není tak známý jako jeho stroj C9+ENs nímž byl pro poškození jednoho motoru nucen nouzovì pøistát ve Švýcarsku v noci z 27. na 28. dubna 1944. Jedná se o jeho poslední stroj z pozdìjší produkèní øady, jež byl vybaven anténním systémem FuG 220 SN-2d s dipóly antén natoèenými v úhlu 45°, výfuky typu Eberspächer a kanony sytemu Schrage Musik. Kamufláž byla tvoøena barvou RLM 76 na dolních a boèních plochách, na horních plochách pak barvou RLM 75. Horní plochy byly navíc zesvìtleny doplnìním nepravidelných „hadù“ barvou RLM 76 tak, že pod nimi prosvítaly pouze malé flíèky pùvodní tmavì šedé barvy..
Messerschmitt Bf 110G-4 '2Z+FR z 7./NJG6, byl jedním ze strojù, jež našli Spojenci na konci války na na jaøe roku 1945 v Neubibergu. Pøestože stroj podle
117H417
1
1
5
5
H6836
H6937
H6836
H6937
214 15 16
22+22 ? 23
117H417
17H3743
117H417
H6937
H6836
NN
117H417
H6518
214 15 16
117H417
17
H6937
H6836 22+22 ? 23
116H416
3H13
62H11
62H11
RLM 70H6518
H3743
WOODRLM 74H6836
RLM 76117
H417RLM 75
H6937
RED3
H13 RLM 66116
H416WHITE
62H11
14eduard
C Stab II./NJG1, Bad Langensalza, Nìmecko, 1945
75 na horních plochách a barvou RLM 76 na spodních plochách, stejné jako nosily denní stíhaèky. Kamuflážní pole však již v tomto období mìly ménì výrazné barevného rozhraní, ale stále ještì byly tvoøeny tøemi barvami. Pozdìji byla barva RLM 74 z horních ploch vypuštìna a stroje zaèaly dostávat zjednodušené schéma s pouze jednou barvou na horních plochách. Stroj G9+DC nesl na trupu kromì kódu i úhelník, oznaèující jeho pøíslušnost ke štábu jednotky. Jako pilot bývá uvádìn Lt. Dr. Leo Baro.
Jedná se o stroj vybavený anténním systémem FuG 220 SN-2c se svislými dipóly antén. Stroj nesl kamufláž tvoøenou lomenými poli barev RLM 74 a RLM
218 19 20
22+22 ? 23
H423123 21
H423123
H3743
H6836
117H417
NN
24
H6518
116H416
3H13
62H11
62H11
RLM 70H6518
H3743
WOODRLM 76117
H417BLACK
H1233
WHITE62
H11
RLM 83H423123
RLM 74H6836
RLM 75H6937
RED3
H13 RLM 66116
H416
eduard15
D Wr.Nr. 110087, 4./NJG3, Kjevik, Norsko, 1945
zasahovat proti spojeneckým strojùm v oblasti Skandinávie. Kromì typu Bf 110G mìla ve stavu i letouny typu Ju 88G a He 219. Jejím posledním bojovým úkolem byla dne 8. kvìtna 1945 evakuace pøíslušníkù nìmeckých jednotek z obklíèeného Kurlanského poloostrova. Letoun B4+KA se poslední akce pravdìpodobnì nezúèastnil, protože ho konec války zastihl stále na letišti Kjevik v Norsku. Stroj byl vybaven anténním systémem FuG 220 SN-2b se svisle montovanými dipóly a se starším typem držákù antén. Nesl kamufláž tvoøenou lomenými poli barev RLM 74 a RLM 75 na horních plochách a barvou RLM 76 na spodních plochách. Spodní plocha pravého køídla a motoru byla doplnìna èernou barvou. Tento stroj bývá spojován s posádkou Fw. Kurt Keilig (pilot), Fw. Kurt Schroter (radiooperátor) a Uffz. Karl Stamminger (mechanik).
Jednotka 4./NJG 3 vznikla v bøeznu 1945 pøejmenováním Nachtjagdstaffel Norwegen, útvaru, který pùsobil samostatnì v oblasti Norska. Jejím úkolem bylo
